Jdi na obsah Jdi na menu

KŘIŽOVATKA SMRTI U SLOUPU I.

15. 10. 2017

KŘIŽOVATKA SMRTI U SLOUPU

115.jpg

Děsivý název dostala tato křižovatka opodstatněně. Její pohnutá minulost je protkána lidskými tragédiemi a obyvatelé okolních vesnic se pokud možno místu raději vyhýbají a neradi o něm hovoří. Prý přináší smůlu a neštěstí. Avšak, kde se v lidech vzala taková bázeň?

 

PONURÁ HISTORIE

Křižovatka je lemována křížky, jež poukazují na nesčetné tragédie, které se zde odehrály a stále odehrávají. Někteří lidé zde zahynuli následkem zavalení dřevem. Jiní tu při průjezdu narazili do neosvětleného povozu, zpěvačce Kristýně Vondrové se z neznámého důvodu splašil kůň, vypadla z bryčky, hlavou narazila přímo na kamenný patník a na místě zemřela.

Avšak, vzhledem k nepřehlednosti křižovatky nešťastných událostí stále přibývá. Na tak krátký úsek je toho nějak příliš. Jde tu o náhody, nebo za vším vězí něco zlověstného…

V bezprostřední blízkosti zmíněné křižovatky leží pravěké mohyly, které prokopali hledači pokladů v domnění, že najdou v hrobech zlato. Některé z mohyl jsou ještě dnes patrné, ale mnohé zmizely v důsledku stavby silnice v roce 1753, která byla projektována přímo přes mohylník. 

Amatérští archeologové objevili v jedné z mohyl Bronzovou jehlici (je uložena v Jihočeském muzeu). Díky nálezu se dá předpokládat, že hroby pochází ze starší doby bronzové, přibližně kolem roku 1600 př.n.l.

 

RITUÁL

V dávných časech neměli lidé technické vymoženosti dnešní doby, ale přesto oplývali přirozenou moudrostí, úctou k přírodě a svým bližním. Pokud někdo zemřel s poctami ho pochovali, a dali mu do posmrtného lože věci, které měl za života rád. Hrob ošetřili rituálem, aby měli zesnulí klid a mohli v pokoji odpočívat. Bylo jím dané, pokud někdo mohylu znesvětí, narušitele stihne krutý trest.

Je možné, aby narušení mohyl u Křižovatky smrti U sloupu způsobilo lavinu lidských tragédií, které neberou konce...

 

MAPOVÁNÍ TERÉNU JE PŘEKVAPIVÉ

Přesně taková místa naši skupinu Mystery Hunters CZ nenechávají klidnými a pokud máme možnost, snažíme se alespoň trochu poodestřít jejich tajemství.

Je 30. 9. 2017, pozdní odpoledne a vyrážíme přes Borek u Českých Budějovic směrem ke Křižovatce smrti U sloupu, abychom si na místě před nočním vyšetřováním zmapovali a prozkoumali terén.  Jen několik desítek metrů za křižovatkou zaparkujeme. 10-2.jpg Neuvěřitelný zápach upozorňuje na ponurý areál kafilérie, ve kterém se spalují uhynulá zvířata. Jak příznačné pro tuto smutkem obestřenou oblast. Zamkneme auto a vydáváme se po silnici k místu, kde nás čeká noční vyšetřování. Sobota, ale je tu provoz jak na Václaváku a nejde si nepovšimnout, jak mnozí řidiči zbytečně riskují. Pak nemají být dopravní nehody.

Čekáme, až bude možnost přejít na druhou stranu křižovatky, když kolem nás projíždí traktor s vozem plným dřeva. Zatrne nám a všem se vybaví smutná událost, kdy Josef Pavlíček na křižovatce naráží do neosvětleného náklaďáku se dřevem a je na místě mrtev.  Malý chlapec s Chotýčan byl u křižovatky zavalen dřívím, které se utrhlo z valníku přistaveného traktoru, a aby toho nebylo málo, Matěj Kantor z Červeného Újezdce poblíž křižovatky zahynul při kácení dříví. Že by pro nás nějaké varování, či výstraha? Nebo jen náhoda…

113.jpg

Dle popisu z článku na internetu nacházíme jeden kříž za druhým. Po některých zbyl pouze kamenný podstavec, ale mnohé se do dnešní doby nedochovaly. Podle informací, které jsme si dopředu prostudovali, zde mělo být původně 50 křížů. Bohužel za komunistické éry jich většinu odstranili. Vcházíme do lesa, abychom nasáli trochu atmosféry z onoho místa v očekávání, že bychom mohli ještě nějaký kříž objevit. Až na hluk z projíždějících aut je v lese příjemný, až prapodivný klid. Pomalu se vracíme směrem k silnici, ale mě cosi láká uhnout z rovné cesty a vydávám se hlouběji do lesa. Ujdu jen pár metrů a objeví se přede mnou zvlněný terén. Okamžitě mně začne mravenčení po celém těle a znejistím. Něco tu je, to místo vibruje energií, necítím se tu dobře a tak se vracím k Niccy a Kájovi. Abych si byla svými vjemy jista, odvádím na místo oba kolegy, jak na ně bude působit. 112.jpgNiccy i Kája tu nejsou ve své kůži a mají z něho špatný pocit. Nikdo z nás netouží na onom místě setrvávat delší dobu, tak pokračujeme dál. Popojdeme několik metrů a již na rovném terénu upoutá naši pozornost malý val, který se jeví jako mohyla. Jak se naciťujeme, postupně nás všechny zachvacuje nevolnost. Mám pocit, jako by mi nohy vrůstaly do země, hodně divné a nepříjemné.

101.jpgZ levé strany valu, či mohyly je dosti znetvořený strom. Jakoby se chtěl z toho nedobrého místa odplazit, pak se na chvilku vzchopí, žene se vzhůru za sluncem, ale ubývá mu sil a znaveně poklesne k zemi. Pokud jsme schopni přírodu více vnímat, stromy nám dokáží říci mnohé. I zde nejsme raději moc dlouho a pokračujeme lesem k silnici.

Jenže kamarádi mi opět mizí z dohledu, protože na rovině mě zaujal další vyvýšený podlouhlý kopec. „Že by další mohyla", prolétne mi hlavou. Mohla by být, je opravdu jen pár metrů od křižovatky. V rozvrkočené náladě, že jsem asi objevila mohylu (dosti jsem po ní pásla), kolem ní poletuji a hledám nejlepší polohu pro záběr. Všude větve, stromy, stále mi něco překáží. 118.jpgZ různých úhlů fotím jako o život a tak se do svého konání ponořím, až se zapomenu více hlídat. Jenže to je zásadní chyba. Najednou z ničeho nic se mi dělá zle. Šílený břichabol, chce se mi zvracet, hlavu mám jako ve svěráku a během mžiku jsem vyšťavená jako citron. Volám na zbytek skupiny, aby se šel také podívat. Hromadně se shodujeme, jak nevalné pocity z toho místa máme. Kája si stěžuje na urputnou bolest levé nohy od kyčle dolů. Ještě nás tady čeká noční akce a nemůžeme se teď zcela odrovnat. Proto raději vyklízíme pole a vracíme se k autu.

Slunce pomalu zapadá za obzor a je nejvyšší čas dojet do Kolného pro naši kolegyni Majku, která na nočním vyšetřování nemůže chybět. Je totiž obdařena schopnostmi, jež jí umožňují nahlédnout pod roušku zapomnění, vidět neviděné a slyšet neslyšitelné, pro takzvaně normální smrtelníky.

Přecházíme křižovatku směrem k parkovišti a já doufám, že se mi cestou uleví. Nevolnost zatím neustoupila ani o píď. Nedaleko od kafilérie na kraji lesa objevujeme zajímavý vyvýšený kruhový útvar, má asi přibližně 5m v průměru. Nedá nám ho neprozkoumat. První do něho vstoupí Niccy, ale vůbec se v něm necítí dobře. Já zvenčí vnímám tlak a tělem mi probíhá mravenčení. Kája stojí kousek ode mě a rovněž má z místa nepříjemný dojem. Na jedné polovině těla cítí horkost a naopak na druhé chlad. I když mi není nijak extra po těle, nejde abych si nevyzkoušela, jak na mě bude působit útvar zevnitř. Postavím se do středu kruhu a během chvilky se až překvapivě rychle dostaví úleva. Únava i veškeré nepříjemné pocity vymizely a dostávám se do jakéhosi transu, ze kterého je těžké se vymanit.  Po opuštění kruhového útvaru, jako bych několik hodin prospala a byla odpočatá, svěží. V duchu mi probíhá hlavou, zda je to dobře, či nikoliv, poněvadž se může jednat jen o dočasný klamavý efekt.

7-1.jpgZačíná se stmívat a my prozatím opouštíme křižovatku U sloupu, plni očekávání. Co nás zde čeká za nočního vyšetřování…

Pokud Vás vyprávění o křižovatce U sloupu zaujalo, brzy zde uveřejním II. díl, ve kterém se dozvíte, co vše se na tomto neutěšeném místě dělo v noci.

 Andria Trinity

 

Náhledy fotografií ze složky Křižovatka smrti u Sloupu 30.9. - 1.10.2017