Naše kolegyně a kamarádky Megí a Niccy, mají doslovně děsivou zkušenost, ohledně jednoho nejmenovaného místa. Obě, nezávisle na sobě, navštívily jistý židovský hřbitov a setkaly se v něm s paranormálními jevy.

Výpověď Megí:
 „Před několika léty jsem byla na hřbitově s kamarády poprvé a z místa měla příjemný pocit. 
Od dětství mě historie židů zajímá. Proto jsem se po třech létech na hřbitov vrátila s kamerou, abych si ho natočila a mohla video použít do budoucího dokumentu.

Bylo pravé poledne. Překvapivě, zde byla atmosféra zcela jiná. Jak jsem procházela mezi hroby, stále mě pronásledoval divný, nepříjemný pocit. Jakoby mě někdo neustále sledoval. Uprostřed hřbitova mi začaly vadit určité náhrobky natolik, že jsem raději místo posledního odpočinku opustila.
Doma jsem video ze hřbitova shlédla a zjistila, že mi určité náhrobky vadí. Byly to ty samé náhrobky, ze kterých jsem měla špatný pocit při jeho návštěvě.“

Výpověď Niccy:
 „Je tomu přibližně 8 - 9 let, co jsem se s kamarádkami L. a A. procházela po nejmenovaném městě u zámečku. Zanedlouho za námi přijel M., přítel mojí kamarádky L. U zámečku jsme společně pročítali návěsnou ceduli, jež vyprávěla o historii daného místa.
Pojednou, jakoby do M. něco vjelo. Začal si pro sebe něco nesrozumitelného mumlat. Zeptaly jsme se ho, co se děje a kamarád začal vyprávět. Prý viděl, jak si nějaký muž zapálil cigaretu a oni ho za to zastřelili. Společně jsme se vydali po cestě a znovu se M. zeptali, o co se ohledně toho zastřeleného muže jednalo. Jenže M. si na nic z toho, co nám před tím řekl, nevzpomínal. Vůbec si nic nepamatoval.
Jak tak jdeme dál, M. se znovu ozval:
„Tu je postavili do řady a zastřelili“.
To už nám bylo hodně divné a znovu jsme se kamaráda otázaly:
„A kde je zastřelili?“
Jenže M. otázku neregistroval. Vůbec nás nevnímal. Jen chvílemi, jako by se vrátil do normální reality a byl při smyslech.
Šli jsme dál po silnici, která vede mezi poli, směrem k židovskému hřbitovu. Viděla jsem po silnici mašírovat vojáky a lidi, hodně lidí v řadě. Kamarádka L. vnímala to samé. Jako bychom se propadly v čase. Ti lidé kolem nás procházeli, najednou jsme tam nebyli sami.
U hřbitova viděl M. nějaké pohybující se světýlko. S kamarádkou jsme se všude kolem rozhlížely, ale světýlko nikde.
Procházíme mezi náhrobky a tu do M. opět něco vjelo. Již netuším přesně, ve kterém místě mě hodil kamarád na náhrobek a začal mě škrtit. Svoji přítelkyni odhodil na druhou stranu, začal na nás vrčet a nadávat nám do sviní a hajzlů.
Upozorňuji, M. je jinak normální klidný a hodný kluk. Nikdy by nikomu neublížil. To, co se s ním dělo, se dá jen těžko vysvětlit.
Naštěstí, se nám podařilo kamaráda odtáhnou mimo hřbitov. Všichni jsme se ze šíleného zážitku vzpamatovávali. I M. přicházel k sobě. Vyprávěly jsme mu co se s ním na hřbitově dělo, ale on si nic nepamatoval, prostě měl okno.
Osobně si veškeré dění vysvětluji tím, že nám chtěla místní dušička sdělit, co se na tom místě v minulosti dělo.
Zpětně si vybavuji, byli jsme tu na podzim, nebo v zimě. Brzy se stmívalo. Jen co jsme na hřbitov vstoupili, cítili jsme podivnou energii, nebyli jsme tu sami. Byly slyšet kroky, ale žádný jiný člověk tu nebyl.“

****************************************************************

Vyprávění Megí a Niccy naši skupinu Mystery Hunters CZ velmi zaujalo. Po dlouhé době 25. 3. 2023 se nám podařilo se sejít v hojnějším počtu, abychom mohli vyšetřovat. Cíl naší akce byl jistý, „Tajemný židovský hřbitov“.

VYŠETŘOVÁNÍ ZAČÍNÁ

Od odpoledne nám počasí nepřálo, stále poprchávalo, což pro vyšetřování v exteriéru nevěstilo nic dobrého. Ve večerních hodinách se naštěstí počasí umoudřilo a naše skupina dojela k židovskému hřbitovu.
Před hřbitovní zdí jsme si začali vybalovat techniku a radili se, jak budeme při vyšetřování postupovat. Sychravá a ponurá atmosféra slibovala, že dnes by to šlo…
Netrvalo dlouho, zaslechli jsme kolem naší skupiny pohyb a praskání větviček. Poté co jsme si začali vyprávět o děsivých zážitcích, které tu
Niccy a Megí zažily, se prapodivná aktivita ještě zvýšila. Ghostmetr K2, který byl odložený na hřbitovní zídce, začal blikat a utvrdil nás v tom, že o sobě dávají místní entity vědět.    
Megí si stoupla zvenčí hřbitovní zdi do pravého rohu a okamžitě jí celým tělem a myslí projel nepříjemný pocit, tak raději vyklidila pole. Andria chtěla vyzkoušet, jak bude onen roh působit na ni, a nečekala dlouho. Ihned vnímala stejně nepřátelskou energii. Jako by chtěl někdo děvčata z místa vypudit.
Z kraje našeho bádání bylo potřeba zhotovit několik fotografií, ale jako by nám chtěl někdo ihned od začátku házet klacky pod nohy a vše překazit.
Opět slyšíme praskající větve. Megí se udělalo špatně a postihla ji jakási zmatenost. I když nedržela foťák v ruce poprvé (je jí věrným doplňkem na cestách za tajemnem), najednou nevěděla, kde zmáčknout blesk a po jediném snímku, se u fotoaparátu vybila baterie. Doma ji celé odpoledne nabíjela a před odjezdem kontrolovala. Co k tomu dodat, akce se začíná zajímavě vyvíjet…
Ještě před hřbitovní zdí zapínáme Ghostbox a snažíme se s místními entitami navázat komunikaci. Okamžitě zjišťujeme, že tu nejsme vítáni. Z přístroje se ozve „Vypadněte!“.
„Nechceme vás rušit, jde pouze o krátkou, klidnou návštěvu.“ Uklidňujeme místní obyvatele. Přes počáteční nevoli, se dušičky s naší přítomností jakž, takž smířily a dovolily nám, na hřbitov vstoupit.

NA HŘBITOVĚ

Na hřbitově pokračujeme prostřednictvím techniky v komunikaci. „Kolik Vás tady je“.
Odpověď: „Hodně“
Na další otázku přichází odezva v němčině. Nabízíme dušičkám komunikaci v německém jazyce, ale okamžitě ji zamítnou radikálním „Ne“.
Atmosféra kolem nás houstne a Niccy slyší zoufalý výkřik. Andria odkládá jeden s diktafonů na zídku u vstupní branky. Dává dušičkám na vědomí, že tam bude diktafon po celou dobu, takže nám mohou přes přístroj cokoliv sdělit, pokud budou chtít.
Vypínáme Ghostbox a společně procházíme hřbitovem. Naciťujeme místní atmosféru, abychom zvolili, kde pro nás bude komunikace a vyšetřování nejzajímavější.
Andria se stále ošívá. Neustálé doteky od kohosi neviditelného, ji začínají znervózňovat.
Netrvá dlouho a Megí začne být nesvá. Necítí se dobře a opět v ní zavládne podivná zmatenost. Uvědomuje si, že od chvíle, kdy se jí na foťáku záhadně vybila baterie, je stále v absolutním útlumu: „Nejsem schopna cokoliv formulovat. Jako bych chtěla něco říct, ale nenacházím ta správná slova“.
„Kolem stromu proletěl Orb.“ Upozorňuje nás Niccy, ve chvíli kdy procházíme mezi náhrobky. Dostáváme se k zadní straně hřbitova a Niccy opět poznamená: „Z toho levého rohu mám nepříjemný pocit, jak kdyby mělo zpoza zídky něco vyskočit. Tam se mi vůbec nechce.“
Přesunujeme se k pravé straně podél hřbitovní zdi a pojednou se ozve děsivé skřehotání (je zaznamenané na kameře i na diktafonu). Je noc, teplota by měla být venku stabilní, ale na hřbitově kolísá teplota nahoru a dolů.
U pomníku obětí z II. sv. války. nám Armin líčí své pocity a v tom slyší Andria zvenčí u hřbitovní zdi někoho chodit. Kroky, které nemají majitele.
Na krátko opouštíme hřbitov a po malé přestávce se rozdělíme na dvě skupiny.
1. skupina: Megí, Andria a Pavel jdou vyšetřovat do zadního, nevlídného levého rohu.
2. skupina: Niccy s Arminem, zůstávají u pomníku z II. sv. války.

JE PRO NÁS POBYT V LEVÉM ROHU NEBEZPEČNÝ?

V levém rohu je kupodivu poklidná atmosféra. Zapínáme Ghosbox a klademe dušičkám otázky: „Kolik vás tady je?“
Odpověď: „Osm“.
Andria se ptá, zdali dušičky vědí něco ohledně vize Niccy, kterou kdysi měla na cestě ke hřbitovu: „Bylo tam mnoho lidí. Jednalo se o II. světovou válku. Co se zde odehrálo?“
„Nevím“ Ozývá se z diktafonu.
Andria: „Jsou vám naše otázky nepříjemné?“
Odpověď: „Ano“
Megí zaujme v hlíně na zemi jakýsi obličej, nemůže od něj odtrhnout zrak. I Andria ho vidí. V některých případech může taková symbolika na cosi upozorňovat.
Megí to nedá a místních entit se zeptá: „Je pro mne ten obličej důležitý? Má mě na něco upozornit?“
Záhy přichází odpověď: „Ano“.
Komunikace začíná váznout. Vypínáme Ghostbox a pokoušíme se s entitami komunikovat pře diktafon. Andria s Megí naváží opět na Niccy vizi z II. světové války. Na místě se začne znatelně ochlazovat a Pavlovi selhává kamera. Baterie je na nule.
Nastalá situace se Megí přestává líbit: „Je pro nás tohle místo nebezpečné? Hrozí nám tu nějaké nebezpečí?“
K2 začne blikat na odpověď, ano. Tříčlenná skupina vnímá, jak k nim někdo přichází a doprovází ho ukrutný chlad. Jako by byli v mrazáku.
I když odpověď na naši otázku, proč je pro nás místo tak nebezpečné, se pravděpodobně nedozvíme, je nejvyšší čas vyklidit pole. Jdeme pryč.

U POMNÍKU Z II. SVĚTOVÉ VÁLKY

„Je tady někdo s námi?“ Započala komunikaci Niccy. Z Ghostboxu se ozvalo tichounké: „Nebudit“.
„Koho nemáme budit?“ Otázala se Niccy, ale nepřišla žádná odezva. Niccy s Arminem po chvilce zaslechli z Ghostboxu několik hlasů, ale žádnému nebylo rozumět. Po té, pravděpodobně ženský hlas pronesl hlasitě celou větu, ale i ta nebyla srozumitelná, a ani při analýze se ji nepodařilo rozluštit.
„Před léty tu byla Megí natáčet, co se tu dělo?“ Pokračovala Niccy. Namísto odpovědi se u pomníku znatelně ochladilo. Bylo zřejmé, že za nimi někdo přišel.
Niccy se nenechala odradit a chtěla se dopátrat toho, kdo opanoval M., když byla s kamarády před léty na židovském hřbitově. V té chvíli se ještě více ochladilo. Niccy nabyla dojmu, že se jedná o tutéž entitu, která se zde vyskytovala za bílého dne, když tu byla Megí natáčet. Pak se vše zklidnilo, zima opadla a komunikace zcela ustala. Druhé skupině nezbývalo, než zde veškeré zkoumání uzavřít.

SLS KAMERA MIMO PROVOZ

Na hřbitově se rozhostil klid. Společně jsme vyšli před branku a radili se, zda má cenu ve vyšetřování pokračovat. Ještě poslední pokus s SLS kamerou a jedeme domů. Třeba budeme mít štěstí a nějakou dušičku zachytíme. Pavel začal sestavovat kameru, ale k naší smůle i zde, byla baterie zcela vybitá.
Krátký pobyt na židovském hřbitově, nevyčerpal pouze naše baterie v technice, ale i nás samotné. Bylo zřejmé, že pro dnešek máme vybráno a nejrozumnější bude, vyšetřování ukončit.

PROBLÉMY PŘETRVÁVAJÍ

Po každém vyšetřování, přetáhneme veškerý materiál do PC, abychom s ním mohli pracovat. Zvědavost nám nedá a ihned skoukneme videa, jak akce probíhala. Avšak tentokrát se vloudila nemalá chybička. Kamera, kterou měla na starosti Niccy, nebyla na židovském hřbitově po celou dobu vyšetřování přepnutá na noční vidění. Tudíž jsou záběry od Niccy, pro budoucí dokument nepoužitelné.
Samozřejmě, všichni jsme omylní, každý z nás občas udělá chybu, ale… Vzhledem k tomu, že je Niccy důsledná a nikdy před tím noční režim neopomenula na kameře aktivovat, i zde možná zapracoval jakýsi šotek.
Aby toho nebylo málo i při zvukové analýze měla Niccy problémy. Neustále zlobila technika. Při poslechu se jí v jedné chvíli udělal špatně a v místnosti se začal pohybovat košík na ovoce, přestože tam nebyl žádný průvan.
Svědci M. a L. nebyli ochotni vypovědět svůj zážitek před kamerou. Nakonec L. svoji zkušenost ze hřbitova podala Niccy ústní formou v nahrávce. I zde nastal okamžitý zádrhel. Jakmile začala naše kolegyně se svědectvím od L. pracovat, samo od sebe se v pokoji rozsvítilo světlo. Opět kolabovala technika a nedařilo se vymazat určité informace, které si L. nepřála zveřejnit.

VELKÉ DILEMA

Uvědomili jsme si, že nastalé problémy nám pravděpodobně signalizují, abychom dokument, ani článek o židovském hřbitově nezveřejňovali. 
Jako vždy, jsme dali do vyšetřování vše. Měli bychom se případu vzdát a jít od něho pryč?
Po všech peripetiích, které nás provázely, jak při návštěvě židovského hřbitova, tak při práci na analýze zvuku a obrazu, se naše skupina rozhodla takto. Článek a dokument o vyšetřování zpracujeme a zveřejníme. Jen přesnou lokalitu místa, nebudeme nikde zmiňovat, abychom si tím místní entity alespoň trochu usmířily a uklidnily.

Andria Trinity