Jdi na obsah Jdi na menu

Zákeřná entita díl II.

Den vyšetřování se blížil a přípravy byly v plném proudu. Avšak od chvíle, kdy jsme byli pevně rozhodnuti navázat s entitou kontakt a ve finále ji odvést do světla, stíhal naši skupinu Mystery Hunters CZ jeden problém za druhým. Míša zaujala k celému případu i k určitým členům týmu záporný postoj, který nám nebyla schopna vysvětlit a ze skupiny odešla. Ondra, který byl do té doby velmi spolehlivý, se rozhodl být s Michaelou solidární a přestal s námi spolupracovat těsně před vyšetřováním. Práce na tomto případu a datum jeho realizace byla již přes měsíc jasně stanovena a takový rozkol v týmu nebyl vůbec dobrý.

Poslední dny se entita chovala velmi nepředvídatelně a zákeřně, a vyšetřování nebylo možné dále odkládat. Jenže s Dášou jsem sama vyšetřování vést nemohla. Kvůli její nemoci mohly vyvstat jakékoli komplikace. Eva byla ve skupině Mystery Hunters CZ nováčkem a teprve se rozkoukávala. Potřebovali jsme alespoň jednoho muže, ale kde ho vzít? Nakonec nám nabídl pomoc můj syn David. Oblast paranormálna mu nebyla cizí, ale u vyšetřování byl poprvé.

Vzhledem k zatím vesměs záporným zkušenostem s entitou, co se usadila v mém domě, a vzhledem k Dášině zdravotnímu stavu, jsme šli večer před celou akcí do Boru požádat o podporu a pomoc. S pokorou jsem poprosila strážce lesa Černého muže a všechny hodné dušičky co jej obývají, zda by nám byly při vyšetřování v Branišově nápomocní. Léta les Bor navštěvuji a s bytostmi co ho obývají, mám dobrý vztah, proto jsem se k tomuto kroku odvážila.

Byl večer 5.7.2013 hodinová rafička se posunula k 19.00hod., a konečně se započalo s vyšetřováním. V prvé řadě, jsme prošli s ghostmetrem K2, diktafonem a teploměrem celý dům a každou místnost, ale zde se entita za celou dobu nikterak neprojevila. Ghostmetr i diktafon rovněž žádnou paranormální aktivitu nezaznamenal. Po půlhodině jsme se přesunuli se do garáže. Na teploměru bylo stále 19°C. I zde se s pomocí techniky, ani naciťováním nic paranormálního nezaznamenalo. Teplota byla stále na 19°C. Popošli jsme ke kotelně a Eva pocítila velmi nepříjemný pocit. Jako by byla těhotná a v útrobách se jí přetáčelo dítě. I David zaznamenal, že něco není v pořádku. Vnímal chladný vánek, který se kolem něho proplížil. Prošli jsme garáží do kotelny a teplota začala rychle klesat. Po pěti minutách byla na 12 °C. Najednou se nám oba ghostmetry K2 rozblikaly na 10mG (milliGAUSS). Entita se kolem nás mihla, až mě zamrazilo v kostech, ale během chvilky byla zase pryč a teplota vzápětí vystoupala na 17°C. David si všiml, že za jeho zády je podivný chlad, otočil se a zamířil teploměr na ono místo. Teplota opět klesla na 12°C. Snažili jsme se s dušičkou navázat komunikaci, ale ona si s námi začala hrát na schovávanou. Možná se bojí takové tlupy lidí. Bude dobré se rozdělit, abychom ji zbytečně neděsili. David s Evou zůstali v kotelně a chystali se prozkoumat půdu. Já šla s Dášou na dvorek. U stromu zahlédla Dáša vysokou černou postavu, která po pár vteřinách zmizela. To nebude entita, kterou hledáme. Třeba už se dostavily dušičky z lesa.

Dále se venku nicclanek-e21.jpg zvláštního nedělo. Zato z půdy slyšíme Evy volání, abychom šly za nimi. Prý se jim opět rozblikal ghostmetr až do oranžové letky. Na půdě zhasneme baterky a potmě se snažíme navázat s entitou komunikaci.

„Přišli jsme si s tebou popovídat, abychom zjistili, proč tu jsi a jak ti můžeme pomoct. Nechceme ti ublížit. Prosím přijď za námi, víme o tobě. Dej nám o sobě vědět,“  snažila jsem se o navázání kontaktu.

Evě se zamotala hlava a vzápětí se znovu rozblikal ghostmetr K2 na 5mG (milliGAUSS). Duch ženy nám dal jasně najevo, že o nás ví. Jenomže dál o naši společnost nestál a zase zmizel.

„Nebude s ní lehká práce,“ konstatuji.

Znovu procházíme celý dům, ale jak se předem předpokládalo, je zde klid. Po 20min. zkoušíme štěstí venku, ale komunikace se nedaří. Entita se před námi skrývá. Avšak jakmile procházím s Evou zahradu, abychom se poradily, jak tu mršku vyprovokovat k nějaké aktivitě, už ji máme za zády. Nechce si nechat něco ujít a je zvědavá co kujeme za pikle. Nemá totiž ráda, když se na ni něco chystá a vymýšlí.

Druhá část týmu David a Dáša zůstává před domem u okna do obýváku. Najednou se Dáše zamotá hlava, jako by po ní dostala palicí.

S Evou se vracím na půdu, kde bylaclanek-e11.jpg zatím entita nejsdílnější. Eva se zahledí do kouta a vidí ženu. Sedí tam schoulená, hlavu má sklopenou, není jí vidět do tváře. Má tmavé dlouhé vlasy a je oblečena v bílých šatech. Po krátké chvilce si Eva uvědomuje.

„Trin, to nejsou šaty, ale noční košile. Ona umřela v noční košili. Bylo to v nemocnici.“

V duchu se mi honí hlavou. Co tu ta ženská chce, v noční košili a proč jí zajímá malá Eliška?

„Kde máš své dítě, kde jsi ho nechala? Co se s ním stalo?“ Automaticky ze mně vylítne otázka. Ale nepřichází žádná odpověď a technika také mlčí.

Zjišťujeme, že na půdě s námi entita mluvit nechce a nebude. Vracíme se před garáž, kde se snaží o to samé David s Dášou.

„Tak kde s námi chceš komunikovat. Něco tě trápí? My ti chceme pomoct, ale nejdříve s námi musíš začít mluvit.“ Snažím se ji přesvědčit k tomu, aby konečně rozvázala. Jenže se stane něco nepředvídaného. Namísto odpovědi se Dáša kácí se k zemi. Pravděpodobně jsem svými vlezlými otázkami entitu řádně vytočila a ona si teď svůj vztek a bezmoc vylévá na nejslabším článku našeho týmu, na nemocné Dáše. David si clanek-e7.jpgdržel v ruce ochranný amulet již krátce před jejím útokem, aniž tušil, co bude následovat. Eva se ho ptá: „Tys to cítil viď? Proč sis ho držel?“

„Čekal jsem, až půjde kolem.“ Šikovný kluk, intuitivně konal, aniž tušil. Až posléze mu vše došlo.

Evě se v té samé chvíli rozhořel amulet. Cítila silný tlak na prsou a ledvinami jí projela pronikavá bolest, jako by jí je někdo rval z těla.

David konstatuje „Já jsem to taky cítil.“

Konec schovávaček, přestávám si brát před entitou servítky. Tady přestává legrace. Potvora jedna, asi jí stouplo tím atakem sebevědomí a najednou se neschovává, je tu. Všichni vnímáme tu hustou, nepříjemnou mrazivou energii, ze které je nám šoufl po těle. Eva si vybavila svoji vizi, kdy viděla těhotnou ženu, která zemřela i se svým nenarozeným děťátkem. Byla jí ona, entita, která se usídlila v mém domě a znepříjemňovala nám život. I když k ní byl osud krutý, nebylo zde místo na soucit a emoce. To byly její zbraně, kterými s námi mohla manipulovat a projevovat se v plné síle, což zde již nejednou předvedla.

Snažila jsem se duchovi ženy vysvětlit, že takovýmto způsobem ničeho nedosáhne. Potřebuje najít ve své duši klid a pokoj, aby mohla odejít a setkat se s děťátkem, po kterém tolik teskní. Avšak jakmile jsem se jí slovně dotkla, zmizela, a byli jsme opět na mrtvém bodě. Přizvali jsme si na pomoc své duchovní ochránce a Eva zanedlouho pocítila přítomnost mého andílka strážného. Při poslechu zvukového záznamu bylo zjištěno jeho EVP, kde říká „Rád tě vidím,“ což byl důkaz, že máme posily.

Udělali jsme si krátkou přestávku, abychom vytříbili všechny dosavadní informace a poradili se, jak postupovat dál. Musíme na ni políčit past.

Zajímavé, jak se scénář opakuje. Před měsícem jsme měli podobný případ u Evy. Na základě vyšetřování, kdy jsme odváděli jejího zarputilého manžela, ji naše práce tak zaujala, že se stala jednou z nás.

Jenže teď tu máme těžší kalibr. Zjistili jsme nejoblíbenější místa, kde se entita ráda zdržuje. Okno do obýváku a z kotelny, těmi pozoruje Elišku, kdy se jí zlíbí. A půda, kde má svoji zašívánu. Na jednom z nich, se pokusímeclanek-e4.jpg entitu lapit a odeslat ji do světla. Zvolili jsme travnatý plácek před oknem u obýváku, kde byla viděna nejčastěji. Jenže nám chyběl jeden z nejdůležitějších článků, který mohl entitu přilákat… Jestlipak vás napadlo který? Ano, byla jím Eliška. Z bezpečnostních a etických důvodů jsme ji raději poslali k tatínkovi, aby celé akci nebyla přítomna. Ale někdy zabere zdánlivé málo…

David prověřuje teplotu u garáže. Stávajících 7 °C začne klesat na 5,3 a ve finále se zastaví na 2,5°C. Baterka v jeho druhé ruce pojednou vypovídá službu a poté, se z garáže ozve rána.

„Bouchla žárovka.“ volá David. „Je tu, ta entita, je tady u okna.“ A do krve mu stoupá adrenalin.

Což nám jen potvrdilo, že naše volba je správná a je nejvyšší čas začít.

Dášu jsme naládovali čokoládou, energetickou bombou a usadili ji na pevné kovové křeslo, aby při možném dalším útoku entity nespadla na zem. Do rukou jsem jí dala Elišky čepičku a botičky.  Postavili jsme se kolem ní a vnímali, jak přichází další posila z lesa. Obstoupili jsme Dášu a dali pokyny, co má dělat. Musí entitu vytočit, zaútočit na její bolavá místa. Vím, zní to krutě, ale někdy tomu tak musí být. Jde tu o malou Elišku a její maminku, pro které tu přestávalo být bezpečno. A jediný způsob, jak donutit ženskou entitu, aby k nám přišla, bylo ji vyprovokovat. Jenže Dáša byla unavená a přestávala spolupracovat. Pobídky přicházely i od hodných dušiček, na důkaz máme jedno EVP, kde Dáše mužský hlas říká:

„Jdi do toho!“

Postupně nám přicházejí vize a informace, o co jde. Co se té nešťastnici vegetující na Elišce stalo. Proč tu je, a o co chce…

Byla mladou ženou v očekávání. Na své děťátko se moc těšila. Řídila auto a najednou koukla do zrcátka. Měla si dát se sebou ráno trochu víc práce, vypadá hrozně. Pak jí ve zpětném zrcátku něco zaujalo a dlouze se někam zahleděla.  Pojednou se celé auto otřáslo, padla hromová rána a byla tma. Nic víc než tma…

Těhotnou ženu převezla sanitka urychleně do nemocnice. Měla četná poranění a jedno bylo velice vážné. Velmi vážné na to, aby mu mohlo její křehké tělo odolat. Nakonec zranění podlehla a její sladké sny o tom, jak bude maminkou, se rozplynuly v nicotě. Její duše bloudila marně po nemocnici sem a tam, užírala se vinou a plakala nad nenarozeným miminkem.

Až jednou… Po nemocniční chodbě jde maminka s malou holčičkou.

„Malinká, jak je krásná a milá.“ pomyslí si utrápená duše a pověsí se jim na paty. Stále pozoruje čtyřletou holčičku. Nemůže se od ní odtrhnout a začíná jí být posedlá. To je ono, dává jí novou naději a radost. Dáša s Eliškou netuší, jaký outěžek si sebou do Branišova přivezly. Ale jen do té doby, než se začala entita projevovat. Čím víc se noříme do hloubi duše té mrtvé nešťastnice, tím více si uvědomujeme její bolestnou trýzeň a zároveň chtíč, který ji nutí dělat šílené věci. Na zadní sedalo v Dáši autě si sedá záměrně. Čeká, až se jednou Dáša do zpětného zrcátka zahledí, až udělá stejnou chybu jako ona. Pak bude Eliška jenom její. Stejně se jí nelíbí, jak se Dáša ke své holčičce v poslední době chovala. To ona jí bude milovat a nikdy na ní nebude ošklivá.

Ze všeho nás mrazilo až do morku kostí a po těle jsem měla takový divný nepříjemný lepkavý pocit. Odporem jsem se celá otřásla.

„Tak, Dášo, do ní, dokud je tu,“ David už také přitvrdil.

Jenže Dáše se nedařilo entitu tím správným způsobem vyprovokovat, aby mezi nás přišla. Ta se raději někam zašila a nám ubíhal neúprosný čas.

„Takhle to dál nejde, Dášo. Necháme tě tu teďclanek-e3.jpg samotnou. Musíš ji vytočit a až u tebe bude, přispěcháme, zavřeme kruh a pošleme jí tam, kam patří. Neboj, jsme tu s tebou, nic se ti nestane.“ A s těmi slovy jsme opustili Dášu, a nechali jí entitě jako pěknou návnadu. Zasedli jsme pod ořech a tiše sledovali, co se bude dít. Hodnou dobu byl klid.

 „Eliška má krásné botičky, viď. Líbí se ti? Je z nich cítit její energie. Sama si je vybrala. To ty si tohle štěstí neměla a nikdy ho mít nebudeš. Nikdy už nekoupíš svému děťátku botičky.“  Dáša popouzela entitu.

Najednou se hlasitě rozkašlala. „Už je tu, už je tu.“

Konečně jsme měli entitu tam, kde jsme ji potřebovali mít. Okamžitě jsme zaujali svá místa a začali odříkávat rituál. Z kraje bylo zřejmé, že se to dotyčné vůbec nelíbí, ale postupně její vzdor polevoval a poddala se. Spadla z ní veškerá bolest, žal a nenávist, a v pokoji prošla tunelem ke světlu, kde na ní čekal klid, mír a láska. Všichni jsme v tu chvíli pocítili úlevu, krásno a radost.

Z celého vyšetřování jsme získali nové poznatky a řadu zvukového materiálu, ze kterého po vyčištění vyplynulo několik EVP. Nejvíc jich je zachyceno v době, kdy stojíme v kruhu kolem Dáši. Z EVP je patrné, že nám přišly dušičky z lesa opravdu na pomoc. V okamžiku, kdy Dáša mluví o Eliščiných botičkách, jestli se entitě líbí, pod jejím hlasem je ženské EVP které odpovídá „Líbí.“ Patrně patří duchu ženy, který se snažil získat Elišku na svoji stranu.

Po vyšetřování zavládl opět v mém domě i jeho okolí pokoj a klid, za což děkuji svým kolegům z Mystery Hunters CZ, jak těm současným, tak i těm bývalým, kteří se vyšetřování zúčastnili. Také děkuji Davidovi, že nás nenechal ve štychu a po celé vyšetřování si vedl skvěle. Dále velice děkuji Černému muži a dušičkám lesa Bor. Rovněž převelice děkuji našim ochráncům, že byli celému vyšetřování přítomni a dohlíželi, aby se nikomu z nás nic zlého nepřihodilo a pomohli entitě najít cestu ke světlu. S hlubokou úctou vám ještě jednou, mnohé díky.

K entitám jak lidského i nelidského původu chováme velkou pokoru, ale v některých případech se musí zakročit rázně. Hlavně pokud se jedná o děti. A to byl tento případ, který naštěstí dopadl dobře.

 

Zakladatel a vedoucí skupiny
Andria Trinity